Na kole za sluncem

brding

Už několik dlouhých dní panuje v nížinách nepříjemné inverzní počasí. Zataženo nízkou oblačností, mlha, smog a kdo chce vidět slunce, aby za ním jel na hory. Brdy jsou ale přece taky hory, i když malé, tak to zkusím tam. Balím svačinu na celodenní projížďku a v 10 hodin vyjíždím po silnici směrem na Mirošov.

Na rozehřátí si vyšlápnu první kopec u sv. Jakuba a pak zase dolů okolo restaurace Na statku (kde jsme častými návštěvníky) vjíždím do Mirošova. V těch sjezdech to bude asi studit, jsem sice přiměřeně oblečenej, ale je docela chladno - teplota se pohybuje jen okolo 0°. Míjím zámeček, projíždím Mirošovem a před Přeckem konečně zahýbám ze silnice vlevo na vedlejší cestu, ta vede do Mytě a dál ke Strnadovu mlýnu.

Tady na okraji lesa je jeden z několika bunkrů, stojících v okolí Skořic. Jsou to takzvané "pixle" postavené za II.světové války německou armádou, ta rozšířila vojenský prostor až do těchto míst. Od mlýna začíná cesta serpentinami stoupat do Skořic, kde je k vidění zajímavý kostel sv. Václava i několik původních roubenek tzv. podbrdského typu.

Stoupám dál přes Kreslovnu až k jezírku na Palcíři, výškový rozdíl od mlýna až sem dělá skoro 260 m. V těchto místech začíná klesat teplota lehce pod nulu a je to vidět i na okolní přírodě. Přestože se pohybuju už ve výšce okolo 720 m.n.m. pořád se tu povaluje mlha která namrzá a slunce stále nikde. Objíždím Palcíř, kousek se vracím po asfaltce a pak na kostkách u pomníčku zahýbám vlevo do lesa.

!!! V žádném případě nevjíždějte na tuto cestu pokud uslyšíte na střelnice nějaké aktivity. Přibližně 200 metrový úsek křižuje palebný směr pěchotní střelnice Kolvín !!!  Míjím výrazný skalní blok zvaný "Marie Terezie" a sjíždím dolů na hráz Hořejšího Padrťského rybníka. Tady je vždycky nejchladněji a platí to i dneska, jsou - 2°C.

Přejíždím na druhou stranu hráze a koukám jestli už se něco děje ohledně odbahnění na Dolním rybníce. Přes hustou mlhu ale není nic vidět. Stoupám lesní cestou směrem k Přední Záběhlé a když vyjedu na louky pomaloučku se začíná ukazovat sluníčko.

Dočkal jsem se! Při výjezdu na Prahu už mám nad hlavou krásně modrou oblohu, inverzní rozhraní bylo právě tady - výška plus minus 700 m.n.m. Na Rovinách si dávám malou pauzu, svačinu a užívám si hřejivých paprsků. Zároveň se dívám na tu novou asfaltka a říkám si, že mi sem nějak "nepasuje". Ta stará byla sice už samý výmol, ale tak nějak sem patřila. O týhle se to říct nedá.

Pokračuju dál a dostávám se do nejvyššího bodu dnešní trasy a tím je vrchol Praha. Na vyhlídku na Malé Praze nezajíždím, míjím věž a po hřebeni jedu dál. Na pravé straně od Nepomuku už zase stoupá mlha a vypadá to, že je po sluníčku. To mi to moc dlouho nevydželo.

U sv. Jana zatáčím ostře doleva a čeká mě pěkný, téměř 4 kilometrový sjezd "Údolím temné smrčiny" až dolů k bývalé Eisnerce. Po pár stech metrech se ale nořím opět do mlhy a průjezd údolím je tím pádem docela mrazivý.

Na rozcestí u vyhořelé chaty se dávám doprava a těším se jak se zahřeju při stoupání na borskou hájovnu, ten sjezd byl opravdu "na hraně". Přijíždím na louky a počasí je jak na houpačce, před chvilkou jsem mrznul v studeném mlhavém údolí a tady už je opět krásně slunečno.

Škoda že se tady nedá jezdit jako na Šumavě v určité výšce, tady je to pořád nahoru dolu. Hořovskou cestou mířím k vrcholu Koruny, mému druhému dnešnímu nejvyššímu bodu - 832 m.n.m. Stojí tady stará triangulační věž vytvořená z lešenářských trubek, asi poslední dochovaná v Brdech, zajímavý výtvor. Taky je krásně vidět mlha dole v údolích.

Vracím se zpátky na asfaltku a mám před sebou opět další sjezd, tentokrát podél potoka Reserva. Přibližně stejně dlouhý, stejně mlhavý a tedy i stejně chladný. Ještě jednu pozoruhodnost jsem tady u Koruny objevil a sice komlex 5 podzemních bunkrů. Každý je asi 15 metrů dlouhá místnost se dvěma vchody. Vypadají jako nějaké sklady, ale k čemu by měly sklady pancéřové dveře?

Vůbec mě nenapadá k čemu by v těchto místech mohly sloužit. Široko daleko žádné vojenské zařízení, strategický výhled odtud taky není, fakt nevím. Jestli má někdo nějaké informace, budu za ně rád.

Sjezd mám za sebou a jsem u horní brány areálu "U Němých", tady se dávám mírně vpravo lesní cestičkou. Objíždím zprava kopce Vrchy a Lipovsko a trochu terénní vložkou se dostávám na cestu Strašice - Zaječov. Tento úsek je pro orientaci poměrně náročný, je tu spousta lesních cestiček a křižovatek a tak bych doporučoval pro neznalé - bez mapy raději nevjíždět. O život to není, ale bloudit dlouho někde po lese na náladě nepřidá.

Už mi zbývá jen panelka u bývalých muničních skladů strašických kasáren, která mě přivádí přímo na tankovku a jsem z lesa venku. Původně jsem měl v plánu ve Strašicích nezastavovat, ale nedá mě to a stavím se na pivko "U Lenina", to je jedno z našich záchytných míst při vandrech po Brdech. Nazval bych tuto občerstvovnu restauračním skanzenem. Kdo neviděl neuvěří.

Díky mlze to vypadá na brzkou tmu a tak rychle dopíjím a vyrážím dál. Rozhoduju se mezi silnicí nebo prostorem a nakonec vítězí druhá varianta, beru to přes Přední a Zadní Bahna do Dobříva a pak domů.

Dnešní trasa měřila 69 km, měla tři větší stoupání a jeden trochu náročnější úsek. Absolvovat pouze o víkendu !!!
Tento článek je archivní a pochází z webu o brdingu. Není již nijak upravován.
Vaše reakce na Na kole za sluncem

Napsat komentář

24.11.2011 napsal komentář Rudy [1]
působivé fotky.. moc pěkné to slunce zkrz mlhu, na hrázi a tak :)
Poslední komentář
25.11.2011 napsal komentář lezec [2]
Děkuji,pochvala od profíka potěší ;-).