Bolestivý červencový pochod

brding



Když se nám čtyřem (Láďa, Lukáš, Ája a mně) povedlo opět sladit naše volné chvíle, vyrazili jsme na jednu noc do lesů. Chtěli jsme teď zkusit něco nového a tak jsme si naplánovali trasu Příkosice - Štítov - Trokavec - Míšov - Padrťáky - Zadní Záběhlá - Dobřív.

Na cestu jsme si koupili všichni nové batohy Alice a tak jsme byli natěšeni na cestu s novou výbavou. To ještě půlka výpravy netušila, jaké to bude nakonec utrpění. Protože bylo docela hnusné dusné červencové horko, museli jsme si vzít s sebou hodně tekutin, takže jsme s sebou táhli slušnou zátěž. Jakmile jsme vlakem dorazili do Přikosic, začli jsme to směřovat do Štítova, kde jsme návštívili první hospodu a osvěžili se. Poté následovala po dvou kilometrech další zastávka v hospodě v Trokavci.

Odtud jsme se rozhodli si trasu na Padrť prodloužit se zastávkou na jídlo v Míšově, šli jsme tedy na Hořice přes polní cesty a následně jsme to stočili na gril do Míšova. Z Trokavce už jsem s Ájou pociťoval, že batoh úplně ideálně na zádech nesedí a začínalo nám to cestu pomalu znepříjemňovat. V Míšově jsme batohy ze zad okamžitě strhli a začali těmto batohům říkat oprávněně "mučidla". Zajímavé, že Láďa si na nic nestěžoval. To bylo zřejmě způsobeno tím, že měl tento typ batohu (s ocelovou konstrukcí) předtím několikrát vypůjčený a jeho záda si na něj už zvykla, jinak si to nedokážem vysvětlit.

Nutno podotknout, že se nám s Ájou z Míšova moc nechtělo, protože záda už byla slušně otlačená a bolavá, ale co se dalo dělat... U Zelené boudy, což byl náš nejvyšší bod, musela následovat po několika kilometrech půlhodinová pauza, bolest šílená... Cestou se s námi křižovali dva dost "podivínští" čundráci, kteří se s námi chtěli bratřit, my jsme ale radši nechtěli :-) Zádům jsme na pár minut ulevili ještě u Teslínského kláštera.

Ačkoliv už toto "profláknuté" místo nemám příliš rád, nutně muselo následovat krátké zastavení na hrázy Hořejšího Padrťského rybníka. Tentokrát zde však byl příjemný klid a liduprázdno, takže jsme si to tam docela užívali a relaxovali.

Před námi už byla pouze finální část pochodu, kdy jsme museli ještě ujít asi čtyři kilometry k bývalým strojovnám u Zadní Záběhlé. Tam už na nás čekal Lukáš, který musel volit jinou (o hodně snažší) trasu, protože vyrazil ze Strašic. Já a Ája jsme dorazili úplně mrtví, záda byla totálně na odpis a docela nám to bohužel pokazilo celý večer.

Druhý den již není potřeba detailně popisovat, protože se jednalo o prostý pochod po asfaltkách směrem do Dobříva. Zajímavý úsek byl přechod přes Bahna, kde kvůli vysokým teplotám byla zem úplně popraskaná a kdykoliv to bylo možné, schovávali jsme se před neúprosnými slunečními paprsky pod stromy. Opravdu síla. Dlouho očekávaný oběd v podobě ohřáté konzervy guláše nám pokazili mravenci, kteří zřejmě mají celou oblast Bahen hodně v oblibě.

Pochod jsme zakončili v dobřívské Koruně s následnou koupelí v Huťském rybníce, která byla opravdu třeba :-) Záznam části trasy (Štítov - Bahna) včetně výškového profilu si můžete prohlédnout na přiložené mapě.
Tento článek je archivní a pochází z webu o brdingu. Není již nijak upravován.
Vaše reakce na Bolestivý červencový pochod

Napsat komentář